Přimdský kostel je zasvěcený sv. Jiřímu. Ani o založení kostela se toho mnoho neví. Jisté je jen to, že v r. 1369 zde byl už farář. Základem kostela se zřejmě stala gotická kaple. Ve 14. století proběhlo více přestaveb a od té doby si kostel uchoval podobu dodnes. Na jižní straně kostelní věže jsou do kamene vtesány dva erby. První erb jsou dvě křížem přeložené halapartny se širokými sekerami. Nad nimi písmena "M z Sz". Erb náležel rytíři ze Sedčic přimdskému purkrabímu. Druhý erb jsou čtyři pole a nad nimi písmena "G z K". To byl znak rytíře von Gleisenthal, který držel v 15 století Přimdu jaké léno. Kostel byl renovován v r. 1582, což dokazuje datum vtesané do kamene v malé předsíni kostela. Další restaurace byla provedena v letech 1824-26, kdy byla zvýšena věž kostela do výšky 33 m. Pod kazatelnou je krypta, v níž bylo uloženo na přelomu 17. a 18. století celkem 7 rakví. Krypta je uzavřena.

Kostel sv. Jiří

Roku 1652 darovala přimdskému kostelu Victoria Polyxena von Lindelo zvon vysoký 48 cm. Tento zvon odlitý v Českých Budějovicích, přečkal bez úhony požár kostela v r. 1693, neodolal ale dalším pohromám, které kostel postihly. Další 3 zvony darovali kostelu Kolowratové, kteří byli dlouho patrony kostela. Peněz na udržování kostela bývalo málo a tak byl přimdský kostel častěji v neutěšeném stavu. Než se v r. 1853 přikročilo k opravě kostela, musela být dlažba pokryta prkny, protože hrozilo nebezpečí propadnutí. Největší opravy kostela se prováděly na začátku 20. století, kdy se nejen radikálně změnil celý interiér, ale byly provedeny také nákladné zásahy na odstranění vlhkosti zdiva

Velké zásluhy na zvelebení kostela na Přimdě měl poslední stálý farář Johann Hönnl, který na Přimdě působil v letech 1934-48. Za války byl pronásledován Gestapem, nebyl tedy odsunut. Odešel s posledními německými farníky po únoru 1948 do Německá z vlastního rozhodnutí. Po svém nástupu do funkce v r. 1934 zjistil neutěšený stav kostela. Vnější opravy uhradil patron - Kolowratové. Peníze na vnitřní vybavení shromáždil nový farář od farníků. Šel dům od domu a nakonec měl k dispozici 10.000,- Kč. To byl obrovský úspěch, protože na Přimdě nebylo moc zámožných lidí a velmi málo bylo těch kdo horlivě přispívali na kostel. Tak tomu bylo už od pradávna. Když bylo v r. 1851 zrušeno odvádění desátků, tehdejšího faráře to ani moc nemrzelo. Farníci mu dávali často podružné věci v naturáliích nebo nedávali vůbec nic.

Počátkem války korunoval farář Hönnl své zvelebování kostela instalováním varhan. Měly 15 znějících rejstříků, 2 manuály a 1.081 píšťal. Od r. 1942 začaly dopadat na kostel rána za ranou. Kostel musel přispět německé armádě dvěma zvony. Později byly ještě zkonfiskovány různé předměty z barevných kovů jako bubny z mědi, lampy, pohřební cínové svícny a kaditelnice. Při požáru 20. dubna 1945 shořelo uvnitř kostela s výjimkou oltářů vše co bylo ze dřeva. Zničeny byly i střechy věže i kostelní lodi. S provizorní opravou se začalo brzy po ukončení války. Důkladná oprava se uskutečnila až po otevření hranic v r. 1990. Na opravu přispěli i bývalí farníci z řad odsunutých německých obyvatel Přimdy.

Původní hřbitov byl okolo kostela. Tam se pochovávalo až do r. 1729. Socha sv. Jana Nepomuckého na náměstí je z r. 1734. Mariánská kaple na svahu Přimdy u cesty vedoucí k hradu byla postavena r. 1852. V matrice farního úřadu jsou záznamy od r. 1693. Stařší shořely při požáru v onom roce.

Kaple Panny Marie u cesty vedoucí k hradu nechal postavit přimdský stavitel Thurner v r. 1852 jako poděkování za to, že mohl stavět kopulu kostela v Mariánských Lázních. Zpustošená kaple byla obnovena r. 1993.

Památník padlým v 1. světové válce byl postaven r. 1926 a opraven roku 1993.

V r. 1935 byla na budově fary umístěna pamětní deska Jindřichu Šimonu Baarovi, který na Přimdě nějaký čas sloužil jako kaplan. Deska byla zničena 3.10. 1938 po obsazení Přimdy německou armádou zfanatizovanými Němci. Nevěřím tomu, že to byl masový projev nenávisti tehdejšího německého obyvatelstva ke všemu českému. Proč by po r. 1989 odsunutí Němci tak vydatně pomáhali Čechům při opravě kostela a jiných památek? Myslím, že to tenkrát v říjnu r. 1938 byla akce vandalů, kteří se už dříve "vyznamenali" ničením vnitřního zařízení chátrajícího kostela sv. Apoleny, o němž ve své knize píše autor z řad odsunutých místních Němců. Dějiny nás učí, že v každém národě bez výjimky je kromě dobrých lidí i spodina, schopná všeho. Jejich zločiny pak vrhají špatné světlo i na velkou většinu dobrých lidí.

Přimdský kostel opraven s finanční pomocí bývalých německých obyvatel Přimdy byl znovu vysvěcen 31.7.1993.

Tak jako v r. 1934 sbíral farář Hönnl peníze na kostel sbíraly se i v r. 1994 peníze na zvon. Něco se za tu dobu změnilo. Nepřispívali jen věřící. Otevíraly se peněženky i atheistů. Hudba zvonu je určena všem kdo žijí na Přimdě.

Ing. Jiljí Andrš, 2000